Austrálie a Vánoce

Ve městečku Mackay na východním pobřeží jsme se například vyfotili u vánočního stromku na náměstí. Ta fotka vyjadřuje téměř vše: stojíme tam vedle obřího stromku opálení v kraťasech a triku. Co nás ale opravdu mnohokrát rozesmálo, to bylo kopírování další evropské tradice. Námrazy na oknech. Zvlášť, když bylo venku kolem 40 stupňů nad nulou a my jsme chodili kolem domku se "zamrzlými" okny, připadali jsme si opravdu jako doma. Až na to, že z nás při tom teklo, jako z dobytka.
 
Nákupní horečka se nekoná
Přesně týden před Štědrým dnem jsme po delší době přijeli opět do většího města, bylo jím miliónové Adelaide. Člověk zvyklý z našich končin obrovskému předvánočnímu shonu a nakupování by se nestačil divit. Stejně tak i my. Je pravda, ze většina obchodů byla vyzdobena vánočními symboly, včetně třeba už zmíněné "jinovatky" na sklech. Ale připadlo mi, že lidí se to nijak zvlášť nedotklo. Nevím. Možná prostě jednou zajdou do obchoďáku, nakoupí všechny dárky naráz a dál neblázní. Asi je to tím, že se Australané s ničím moc netrápí. V centru Adelaide na hlavní pěší zóně plné obchodu v pět hodin všechno zavřeli a za pár minut se odtamtud úplně vytratil život. A to bylo 17. prosince! V době, kdy u nás naopak zavírací doby prodlužují, co to jde. Teprve pak jsme objevili, kam se život přesunul. Do restaurací a barů v přilehlých uličkách. "Take it easy", nebo taky "No worries", jak říkají Australané.

Čtyři dny před Štědrým dnem jsme dorazili do Melbourne. Ony čtyři dny jsme tam strávili prohlídkou a různým zařizováním a s jistotou můžu říci, ze vánoční horečka se té naší ani nepřiblížila.
 
Australský Betlém
Podle mě nejhezčí vánoční zvyk obyvatel Melbourne (a možná i jiných měst) se váže k luxusnímu obchodnímu domu Myer. V jeho výlohách byl umístěn betlém, samozřejmě v moderním audiovizuálním provedení. V každé výloze jeden výjev z příběhu. Bylo to uděláno opravdu pěkně, celé se to hýbalo, mluvilo, rozsvěcovalo se. Ale co mě na tom zaujalo ještě víc, byl zájem lidí. Zřejmě je to skutečně taková jejich tradice. Hned první večer jsme udiveně koukali na aspoň stometrovou frontu lidí, která se od výloh táhla. Stály tam celé rodiny s malými dětmi a trpělivě čekali až se dostanou na řadu. Protože výjevy trvaly dost dlouho, šlo to opravdu pomalu. Ale přestože to nikdo neorganizoval a nebyly tam ani žádné zábrany či zábradlí, nikoho ani nenapadlo, aby předbíhal a šel se podívat rovnou k výlohám, ačkoliv by se to lehce dalo. Proč taky, že?
Konkrétní vánoční zvyklosti moc neznám, jelikož jsme nebyli u nikoho doma. Jisté ale je, že Australani nemají žádný Štědrý den ani večer. 24. prosince je pro ně normální pracovní den, kdy je všude otevřeno a vše normálně funguje. Teprve 25. prosince mají hlavní svátek vánoční a to Christmas Day. Ráno si dávají dárky a pak mají slavnostní oběd, kdy tradiční jídlo je krocan a pudink. 26. prosince je druhý svátek vánoční s názvem Boxing Day. Takovou zajímavostí je, že v Austrálii si vynahrazují volno ze svátků, které jim připadnou na víkend! To se netýká jen vánoc, ale i ostatních svátků. V době našeho pobytu připadl Boxing Day na sobotu, takže aby o to volno nepřišli, tak v pondělí 28. prosince měli taky prázdniny a to s názvem Boxing Day Holiday. Další rok, kdy oba svátky vycházely na víkend, měli mít volné pondělí i úterý. Že bychom o tom pouvažovali i u nás?

Náš Štědrý večer
My jsme Vánoce nijak moc neprožívali. Možná kvůli tomu nezvyklému teplu či kvůli vzdálenosti od domova. Na Štědrý den jsme chodili po Melbourne, byli jsme v knihovně mailovat a jediné, co nám přišlo opravdu zvláštní byla teplota. Ten den se vyšplhala až někam nad 35 stupňů. Místo dárků jsme si vyzvedli hotové fotky z předchozí části cesty a strávili pár hodin jejich prohlížením. K večeři jsme si zvolili palačinky. Nic tradičního českého bychom totiž v polních podmínkách nezvládli. Nakonec ale i ty palačinky byly nad možnosti barbecue (elektrická či plynová trouba s plechem nahoře, volně a zadarmo přístupná lidem většinou v parcích). Takže to skončilo pár polosyrovými žblebty a já jsem si nakonec nejvíc pochutnal na zbytcích masa, které jsem seškrabal z okolních barbecue…
 
Vánoční atmosféru jsme si připomněli alespoň půlnoční mší v jednom z kostelů v centru města. To, že byl anglikánský a ne katolický, jsme si všimli bohužel až na konci mše.
 
Spali jsme pod širákem v Albert parku, kde jsme dělali předtím i večeři. Zajímavý je tím, že se v něm jezdí každoročně závody formule 1. Není to žádný uzavřený areál, ale volně přístupný park. Po závodní dráze normálně můžou jezdit auta. Pětadvacátého jsme vstali velice časně, už notnou chvíli před šestou. To kvůli telefonování domů. Tam bylo kolem půl deváté večer předchozího dne a všichni byli právě u stromečku. Snad to blízké doma potěšilo tak jako nás i když jsme stačili promluvit jen pár vět.
 
Pro nás tím vlastně Vánoce úplně skončily, ale pro Australany teprve začínaly. Odpoledne pětadvacátého jsme strávili u jedné přehrady. Byl to tedy spíš rezervoár na pitnou vodu a proto se k němu nesmělo chodit. . Přesto byl u něho vybudován krásný park se vším co je v Austrálii běžné. Byl první svátek vánoční , tedy pro Australany nejdůležitější den oslav. A v parku bylo plno lidí. Celé rodiny a shluky rodin tam trávily sváteční čas včetně svátečního oběda, který měli někteří už připravený a jiní si ho dělali na některém z mnoha barbecue. To je jen další příklad toho, jak odlišně mohou být pojaty Vánoce na jiném místě Země.
 

Psáno pro pro e-DOVOLENÁ.cz a MF Dnes