Způsobů, jak dorazit až k propasti, je celá řada. Můžete se k ní vydat po turisticky červeně značené naučné stezce z Hranic na Moravě; zvolit nenáročnou procházku asfaltkou podél silnice, a kochat se výhledy na ještě stále nespoutanou řeku Bečvu, anebo to můžete vzít oklikou, po žluté značce přes Teplice nad Bečvou. A co takhle zkusit strmější zelenou značku, a projít se kolem zříceniny hradu Svrčova? A pochopitelně, nikdo si o vás nebude myslet, že jste lenoši, pokud si do Teplic zajede přímo vlakem. Mimochodem Teplice nemají své jméno náhodou. Stejně jako jejich větší kolega v ústeckém kraji jsou lázeňským městem, které sice není tak honosné jako jiná populární sídla disponující léčivými prameny, ale mají své klidné kouzlo.
Pohled do bezedné propasti nahání strach. Podle pověstí právě do jejího chřtánu byli házeni odsouzenci, skákali sebevrahové a život tu měl nedobrovolně ukončit i pronásledovaný velkomoravský kníže Mojmír. Už se bojíte? Nebojte, celý obvod propasti je dnes obehnán plotem, s výjimkou vyhlídek. Odtud se můžete podivovat splývavé vegetaci rostoucí na skoro kolmých stěnách, a nechat se ovívat studeným dechem chladného větru, který proudí zezdola. Zvláště příjemné je toto osvěžení v letních měsících, na podzim je tu spíše kluzko. A jak se to má s tou hloubkou?
Sdílejte na sociálních sítích