Ale přesto - čtenář roku 2002 není čtenářem sedmdesátých či osmdesátých let. Na trhu jsou etablované i jiné tituly podobného zaměření, Češi mnohem více sami cestují a exkluzivní magazín o dalekých krajinách již není onou primární bránou poznávání zakázaného světa. A co si budeme namlouvat, pokud byl kdysi časopis k sehnání pouze od dobrého kamaráda z druhé ruky, neslo v sobě listování jeho stránkami i kouzlo ochutnávání zakázaného jablka. A to nyní padlo. Časopis bude muset o vrtkavou přízeň publika bojovat jen a pouze svým obsahem.
Z tohoto pohledu disponuje americký časopisecký nestor zbraněmi silného kalibru. Má skvělé profesionální zázemí, příspěvky vlastních reportérů i externistů mohou editoři magazínu přebírat vidlemi. Na stránky se tak většinou dostanou jen reportáže z nejkvalitnějších.
Ale právě ta masa lidí tvořící mechanizmus magazínu a početný houf jeho čtenářů přináší s sebou logickou slabinu většiny masových médií - údernost a názor se ztrácí v šedi a všeobecnosti. Po deseti letech otevřeného trhu bude požadovat i český čtenář od zakoupeného časopisu více než naparfémované fotografie a snadno stravitelný text. A National Geographic právě tak někdy působí - je hezký, barevný, voňavý, lehce čitelný, ale nic víc. Porovnám-li s ním například domácí Lidé a země, působí na mě tuzemský magazín ze stáje Mladé fronty jako detaily a fakty nabitý časopis. Nízkonákladovému Lidé a země však vstup National Geographicu udělá zřejmě mnohé vrásky na čele.
Možná méně čtenářů, než by se na první pohled zdálo, vezme americký magazín jinému tradičnímu titulu - 100+1 ZZ. Ten se těší přízně převážně konzervativní čtenářské obce a materiály převážně přebírané ze zahraničních zdrojů si udrží svou přitažlivost i nadále. I když - slabinou časopisu je absence mladých čtenářů, kteří by s ním rostli.
Mladých příznivců má naopak dostatek ústecký Koktejl. Časopis, jež si kdysi předeslal býti českým National Geographicem se nyní se svým vzorem utká na domácím kolbišti s plnou parádou. Již loňská podzimní marketingová akce - roční předplatné za skvělých 399 korun ukázala, že vedení časopisu bere boj o své pozice vážně. Z pozice čtenáře bych neviděl jako rozhodující problém Koktejlu úroveň reportáží, ale možnou nesnáz - čistě pocitově - shledávám v poměru textu a inzerce. Zatímco zaoceánský vyzyvatel jde cestou drahé, ale přitom vcelku střídmě rozmístěné reklamy, vydavatel z Ústí nad Labem si musí pochopitelně na svůj časopis vydělat v českých podmínkách. Svou inzertní plochu nabízí cenově přijatelně a se zajímavými podmínkami pro dlouhodobé partnery. V inzertně atraktivních měsících je tak Koktejl podoben inzertnímu magazínu, který je nucen vydělat si i na chudou zimu a léto.
Pokud se dá odhadnout chování velkých mediálních agentur, které rozdělují největší balík peněz na reklamním trhu - velká část financí půjde k vydavateli National Geographicu. Jednak značku znají zadavatelé z nadnárodních firem již ze svého domova a nováček našeho trhu bude mít pravděpodobně i velmi dobrou cílovou skupinu čtenářů. Ovšem díky strategii méně reklamy za více peněz přenechá National Geographic svým přímým i nepřímým konkurentům významnou část klientů, kteří na inzerci na jeho stránkách finančně nedosáhnou.
Sdílejte na sociálních sítích