Martin Loew

S cestovateli se lze bavit o mnohých tématech. První otázka však bývá většinou stejná. Ani rozhovor s Martinem Loewem nelze začít jinak než otázkou, jak to všechno začalo?

Tedy - jak dlouho Martine cestuješ a kam vedla tvoje první velká cesta?

Díky rodičům jsem cestoval dokonce ještě před narozením, samozřejmě po tehdejším Československu. Ale na své vlastní cestovatelské nohy jsem se postavil až v 21 letech, kdy jsem se s přítelkyní vydal na prázdniny do Británie. A ta první opravdu velká cesta proběhla rok na to. Vyrazili jsme do Maroka a tento můj první kontakt s mimoevropským světem byl fakticky šok. Vůbec jsem netušil, že přeplutím Gibraltaru se dostaneme do dosud netušeného světa, připomínající spíše nějakou pohádkovou zemi.  Cestopis z té doby najdete i na mých stránkách Promítání.cz.   

Vracíš se do některých míst, nebo jsi spíš lovec nových a nových destinací?

Ve svém nitru jsem zjevně „objevitel“. Baví mě hledat a prozkoumávat stále nová a nová místa, nové krajiny, neznámou přírodu či zajímavé kultury. Připadá mi to neobyčejně obohacující. Zároveň ovšem nejsem ten typ „lovce“, který si odškrtává, kde už všude byl. Letos jsem musel do žádosti o americké vízum vypsat seznam zemí navštívených za posledních 10 let a dalo mi velkou práci udělat tu inventuru. Mě zkrátka žene touha po dalším poznání.
 
Takže jsi nikde ještě nebyl dvakrát?

Ale jo, dokonce i vícekrát. Když je dobrá příležitost k návratu, využiji ji. Je zajímavé vidět třeba po čase změny, kterýma určitá země či oblast prochází, potkat znovu stejné lidi a tak.
Ale pokud si sám vymýšlím, kam pojedu, vždy zamířím tam, kde to ještě neznám.

 
V poslední době pracuješ pro cestovku. Zbude ještě čas na soukromé poznávání světa?

Jasně, musí :) Jako průvodce pracuju doslova ve svém volném čase. V době, kdy nejezdím s cestovatelskými promítáními po republice a v době, kdy už mám pro sebe něco nového zase „objeveno“. A zároveň mi to umožňuje již několik let se stále v létě vracet na Bajkal, kde je krásně. 
 
S klienty si člověk jistě užije příhod, které by si ani sám nevymyslel. Kdy tě klientela na zájezdu dostala v roli průvodce nejvíc do úzkých?

Docela veselou příhodu jsem zažil jednou při zařizování ubytování v soukromí pro výpravu, v níž byl i jeden pán značně při těle. Pořád jsem prohlížel na čem stojí postele, lezl pod ně a vybíral, která je nejpevnější, aby se to s pánem v noci nesložilo. Bylo to trapné, protože paní domácí si snad myslela, že kontroluju, jak má uklizeno, či co. Sice jsem jí to vysvětloval, ale nevěřila mi. Teprve, když jsem výpravu přivedl, pochopila a s úžasem v očích se mi omluvila. Diplomaticky tehdy pravila: „Netušila jsem, že máte u vás takové chlapáky!“  

Jaká kulinářská specialita tě v dalekých krajích nejvíc „dostala“?
 
Jsem v zásadě docela „pochoutkář“ a v každé zemi si najdu hned několik lahůdek. V Rusku nikdy nevynechám boršč a letos jsem objevil i novinku – vynikající malé medovníky velikosti smaženého hermelínu. V Turecku mi chutnal třeba Iskender kebab s jogurtem a cukroví baklava, v Thajsku smažené nudle posypané mletými buráky, v Argentině samozřejmě hovězí steaky a v Chile například „lomo a lo pobre“. To sice znamená „chuďasův steak“, ale obnáší to obří horu hranolků, na nich flákotu vepřového masa a navrchu ještě dvě sázená vejce. Celou porci se mi podařilo sníst jen jedinkrát a to večer po té, co jsem neobědval.  

Proč chodí lidé v dnešní době na cestovatelské přednášky? Berou je jako oddechové vyplnění večera; jako místo inspirace k vlastním cestám; nebo v tradičním duchu získání informace o místě, kam se sami nevydají (peníze, čas, věk, pohodlnost..)?

To mě také zajímalo a tak jsem to dokonce před časem zkoumal pomocí ankety. A ukázal se celkem nepřekvapující výsledek: od všeho trochu. Vždy je v sále pár lidí, kteří tam byli, kteří se tam chystají, jiní už se tam zaručeně nechystají. A myslím, že dnes je i dost těch, kteří jsou jednoduše zvědaví, s čím novým zase přijedu. Ale všem je asi společné to, že chtějí strávit příjemný večer, něco se dovědět, ale především se pobavit. Uvědomuji si, že lidé na má diashow chodí ve volném čase, dobrovolně, večer a většinou unavení z práce. Proto se snažím své diváky především dobře naladit.
 
Díky za rozhovor a hodně posluchačů na Tvých promitanich.