Tísnivě vzrušující atmosféra v kaňonu je podmíněna pocitem, že člověk je jakoby v pasti. Napravo i nalevo se tyčí téměř vertikální vápencové stěny, kousek nad hlavou bují neproniknutelná klenba lesního porostu, jež umožňuje jen zřídkakdy zahlédnout alespoň kousíček modrého nebe. Zdá se, že stačí jen roztáhnout ruce a opsat jimi oblouk k pojmutí veškerého prostoru, který je zde člověku určen.
Krymská riviéra
Naopak velmi vzdušný až závratný je pohled na Jaltu při hladině Černého moře, kam spadají Krymské hory prudkým skalnatým srázem. Na pobřeží začíná rázem jiný svět. Divoká, opuštěná a mnohde ještě zcela nedotčená příroda je vystřídána luxusními hotely, vyhlídkovými restauracemi, kasiny a směnárnami. Avšak již 'za rohem' upozorňují omšelé paneláky, burácivé gruzovíky a smečky pouličních psů že se stále nacházíme v postsovětském prostoru.
Článek zpracován na základě podkladů Martina Janoška
Sdílejte na sociálních sítích