Cestovatelská kniha Rafinerie

 
Jsme cestovatelský web. Jakou roli ve tvém románu hrají cesty a cizí kraje?
Kniha Rafinerie je o třech mladých lidech – pouličních muzikantech – na cestách. Tedy, cizí kraje a cestování zde není kulisou, ale podstatnou složkou děje. V jednom vydavatelství rukopis přirovnali k české variantě kultovní Na cestě od J.Kerouacka. Sice si to osobně nemyslím, ale pokud knihu bude potřeba nutně zaškatulkovat, tak – snad ten Kerouack má k Rafinerii blízko.
 
A o čem tedy román pojednává? Název knihy –Rafinerie – příliš cestovatelskou atmosféru neevokuje.
Příběh sleduje cestu třech pouličních muzikantů – dvou kluků a jedné, tak trochu tajemné, dívky. Prostředím, kde se děj odehrává, je několik evropských států, hrdinové se po nich přesunují pomocí padělaných vlakových jízdenek, hrají na náměstích, po barech a nočních ulicích a zažívají různí příhody. Pro každého z hrdinů je přitom hraní na ulici trochu jiným způsobem seberealizace. Saxofonista Michal si zkrátka hraním jen vydělává peníze na zábavný život. Kytarista – a fotograf Pieere se chce především vymanit z poručnictví svého kariéristického otce a norská dívka Agnes nachází díky této „škole ulice“ ztracené sebevědomí a z ošklivého káčátka se stává zajímavou a inspirující bytostí. Název Rafinerie odkazuje na pařížskou stavbu Centre Georges Pompidou, před kterou mladí přátelé často hrají na vyhlášeném uměleckém náměstíčku. Pařížané oné technokratické stavbě přezdívají slangově Rafinerie, odtud je i název knihy.
 
Součástí knihy je návod na falšování mezinárodních vlakových jízdenek uveřejněný na záložce. Jedná se o pravý návod a pokud ano, může to být chápáno jako navádění k trestnému činu, že?
Ten návod jsem v knížce použil z důvodu, že  každé společenství – v tomto případě pouliční umělci – by mělo mít své tajemství, rituály a podobně. Návod na výrobu falešní vlakové jízdenky, kdy za tři eura získáte jízdenku platnou po celé Evropě,  není uveřejněn z nějakých postranních důvodů. Falešní jízdenky zde fungují jako jakýsi tmel daného společenství. Postup výroby je autentický, znám řadu lidí, kteří takto cestovali ještě v nedávné době. Pokud má někdo hroší kůži – může štěstí pokusit. Místo popsaného a smyšleného přípravku Speedopray údajně stejně dobře poslouží obyčejný Jar. Mimochodem: na výrobu takto upravených jízdenek přišli Italové už před řadou let, lístkoměnci jsou tedy importem.   

Jak si přestavuješ typického čtenáře Rafinerie?
Román jsem sice nepsal se záměrem na určitou cílovou skupinu, řečeno marketingově, ale kniha nejspíše zaujme středo –vysokoškoláka, který si sebou bude chtít vzít něco k počtení do vlaku, nebo na brigádu do zahraničí, na koleje a tak. Pokud si někdo Rafinerii přečte a pak bude mít přání prásknout do bot a vyrazit na cesty, budu úplně nadšen a bylo by to pro mne tou největší odměnou.      
 
Říkat předem o debutu, že vzbudí zájem, to už chce sebevědomí. Proč si myslíš, že právě tvůj román Rafinerie zaujme kritiku i čtenáře?
Samozřejmě, že říkat předem, jak skvěle kniha dopadne, zní hodně samolibě. Na druhou stranu přemýšlím, proč ne? Rukopis jsem poslal do čtyřech respektovaných vydavatelství, dvě z nich odepsali, že mají zájem. V době, kdy je knižní trh v takovém stavu jako je, mne to potěšilo, proč to nepřiznat. Věřím, že pokud si knihy všimne kritika, své čtenáře si najde. Je to příběh o lásce, svobodě, meči kariéry nad námi a neomezeném cestování. Pro čtenáře věku vysokoškoláků, středoškoláků, jsou to myslím, zásadní témata.  
 
Kdy kniha vyjde?
V tiskárně již spatřila světlo světa, postaralo se o to vydavatelství Labyrint. Tento týden jsem s několika úplně čerstvými novorozenci absolvoval dvě autorská čtení a reakce čtenářů mne potěšila. Do oficiální distribuce by se knížka měla dostat během několika dní, ale tyto technické záležitosti jdou již mimo mne. Během prázdnin by postupně měla být k dostání u každého dobrého knihkupce, jak se tak říká. Na podzim se chystám na autorská čtení po vysokoškolských klubech, na to se těším.
 
Děkuji za rozhovor a přeji knize úspěch!