České Rumunsko - romantika i dobrodružství u krajanů

V každé z těchto vesnic se mluví trochu i jinak česky – to podle oblasti odkud kdysi kolonisté přišli – je tam jiná architektura a jiné zvyky. Tady se čas zastavil nejenom podle turistických letáčků ale i ve skutečnosti. Projděte se s námi po vesnicích a okolí a nechte se nalákat na trochu dobrodružné putování, které na vás dýchne romantikou časů našich babiček a odlehlých koutů bez civilizace. Asi už nikde nevoní mateřídouškové louky a nezurčí čisté krasové potůčky tak jako v Banátu.

Sedlácký kraj
 
Nad vesnicí Gerník se do dálky táhnou hnědě zbarvená rozoraná pole. Po polních cestách od rána sem a tam proudí povozy tažené statnými koňskými spřeženími. Gerničtí koně mají v kraji výbornou pověst a jsou proto vyhledávaným zbožím. Místní sedláci si na nich zakládají a není pro ně větší pýchy než jsou jejich koně.   

Na jižních svazích se ve vinohradech od rostliny k rostlině sklání vesničané s nůžkami. Je nejvyšší čas ošetřit rostliny, které na podzim dávají lahodné sladké, ale slaboučké víno.
 
„To víno je ještě po mém dědečkovi,“ vysvětluje žena ošetřující nevelký vinohrad. „V zimě ale hodně pomrzlo. Kdyby byly aspoň tři kazany, to bychom byli rádi,“ dodává s úsměvem. Její čeština je s příměsí nářečí a připomíná dialogy Jiráskových postav. Jen ten „kazan“ – označení pro kotel na kvas – se do místního českého jazyka vloudil z rumunštiny.
 
Směrem k Dunaji, který zde protíná mohutné hřebeny Karpat, se nabízí úchvatný výhled přes množství kopců a pahorků. Vracím se do vesnice a u křížku na jejím kraji zdravím starší manžele jedoucí na voze z pole domů. „Pozdravpánbůh,“ zní jejich čeština vysoko nad Dunajem.

Krása krasu

Závrty, jeskyně malé i velké, rozeklané scenérie říčních soutěsek – to všechno vám na malé ploše nabízí místní vápencový banátský kras.
 
Kolem vesnic Gerník a Svatá Helena najdete až neuvěřitelné množství krasových závrtů, které nasvědčují tomu, že pod vesnicemi je zřejmě větší krasový systém.
 
Mezi turisty je ale nejoblíbenější krasová soutěska řeky Nera v úseku mezi vesnicemi Şopotu Nou a Sasca Romana v délce asi 25 km. Pěšinka tady přechází ve stezku ve skalách nad řekou a posléze v tesanou cestičku která prochází tunely a vine se vysoko nad řekou. Pokud je dostatek vody, především v dubnu a květnu, lze Neru splout na libovolném plavidle. po cestě můžete obdivovat skály čnící několik set metrů nad řekou a malé krasové jezírko Dračí oko (Lacul Dracului).  

České vesnice jsou spojeny turistickými značkami KČT, takže pohybuchtivý turista si může projít všechny vesnice aniž by musel bloudit v rumunských lesích. 

Divokou divočinou

Koho však nudí toulání po prošlapaných cestách a cestičkách, pro toho příznivci Banátu připravili zvláštní lahůdku: asi 150 km adrenalinových tras značených sprejem na staleté buky a na kameny na loukách. Tyto značky vedou po horách kolem vesnic, od salaše k salaši, po místech, kde putují jenom rumunští pastevci a jejich ovce. Pokud se na putování vydáte v létě, pak si do batohu přibalte mačetu, protože zarostlé pěšiny vás nepustí dál, nebudete-li vyzbrojeni.
 
A pokud potkáte medvěda tak se nedivte – Rumunsko má nejvíce medvědů z celé Evropy a divoké zvěře je tady v člověkem netknutých listnatých lesích dost a dost.
 
---------------------------------------   

Jak do Banátu

- veškeré informace pro turisty najdete na www.banat.cz
- do Banátu můžete jet vlakem, autobusem, s místními rumunskými dopravci nebo s cestovní kanceláří. Pojedete-li se soukromým dopravcem, přijde vás zpáteční jízdenka na 3000 Kč.
- pojedete-li vlastním autem, je cesta Rumunskem bezpečná. Popis trasy najdete na www.banat.cz.
- za ubytování a stravování se krajanům běžně platí v českých korunách, cena za plnou penzi je asi 250 Kč na osobu a noc
- podnebí je v Banátu teplejší a sušší než u nás – Banát je kousek od Bělehradu
- nejvhodnějším obdobím pro návštěvu je květen až červenec, banátský podzim je ale díky listnatým lesům také neodolatelný