Altamira - obrazárna pralidí

Jeskyně (a dnešní oblíbený turistický cíl) Altamira se nachází v severním Španělsku v autonomní oblasti Kantabrie. Až do roku 1868 nikdo z místních obyvatel netušil, jaké tajemství se v blízkosti jejich příbytků nachází.
 
Objev malé dívky

Toho roku 1868 zapadl jistému lovci z nedaleké vesnice jeho pes do skalní průrvy. Protože nešel vytáhnout, lovec se obrátil na majitele pozemku jménem Marcelino Sanza de Sautuolo, aby mu pomohl psa vytáhnout. Majitel mu vyhověl a přitom ho zaujala celá průrva, v které se rozhodl provést průzkum. Jeho koníčkem totiž byla v té době módní prehistorie a on sám měl v oboru jisté znalosti. Sám netušil, že pomoc lapenému psu mu otevřela cestu k významnému objevu, který jeho jméno vyryje do dějin paleontologie.
 
Zatím to ovšem zdaleka netušil a tak s průzkumem tušené jeskyně nepospíchal - k průrvě se vrátil až o několik let později. A začal nacházet různé drobné předměty a artefakty, o kterých se domníval, že by mohli mít svou historickou hodnotu.  

Svými nálezy se pochlubil na Světové výstavě v Paříži v roce 1878. A zde mu odborníci určili, že jeho nálezy mohou mít původ až v prehistorických dobách - konkrétně v paleolitu. Tato informace amatérského hledače nadchla. Do jeskyně se vrátil plný odhodlání učinit další objevy.

A v tom okamžiku přichází na scénu jeho osmileté dcerka Marie.  Roku 1879 ji don Marcelino poprvé bere s sebou na průzkum jeskyně. Dítě chvíli bavilo pozorovat otce při vykopávání zeminy, ale po chvíli si samo vzalo lucernu a vydalo se prohlédnout si nízké boční chodbu. Ta vedla do širších prostor. Světlo lampy se rozlilo po stěnách a stropě a v té chvíli don Marcelino zaslechl výkřik, který dnes znají všichni milovníci archeologie: "Torros, torros!!! Býci, býci!!!" A světlo do mnoha tisících letech poprvé ozářilo stěny jeskyně s podobiznami bizonů.        

Cesta k uznání

Ačkoliv dnes již nikdo o autenticitě jeskynních maleb v Altamiře nepochybuje, musely si malby své postavení obhájit. Brzy po objevení maleb navštívili prostory tehdejší vědecké kapacity ze Španělska i Francie - a mnozí malby prohlásili za falzifikáty. Jako argument se často opírali o zažitý názor, že pravěký lovec, považovaný do té doby za naprostého primitiva, nebyl schopen jakéhokoliv uměleckého projevu, natož tak povedeného obrazu. Boj o malby tak byl definitivně rozhodnutý až po nálezcově smrti, kdy byly podobné jeskyně se sklaními kresbami nalezeny i ve Francii. Marcelino Sanz de Sautuola tak definitivně vstoupil mezi smetánku amatérských archeologů.    
 
Altamira turistická

Jeskyně Altamira je španělskou národní kulturní památkou. Její malby lákaly od počátku 20.století neutuchající proudy návštěvníků. Davy turistů však přinášely i svá rizika. Příliv turistů způsobil vážnou 

změnu mikroklimatu a došlo k akutnímu nebezpečí poškození maleb. V roce 1977 byla Altamira pro veřejnost uzavřena a začaly nezbytné restaurátorské a zabezpečovací. Trvaly pět let a v roce 1982 byl jeskynní komplex opět zpřístupněn. Počet návštěvníků však byl omezen na 15 lidí denně, což znamenalo prodloužení čekací doby na dva až tři roky. V roce 1985 byla Altamira zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Dnes už je však původní jeskyně pro veřejnost uzavřena.
 
Náhradní Altamira

V polovině roku 2001 bylo otevřeno Muzeu Altamira. Jeho součástí je přesná replika vstupního a hlavního sálu s proslulými stropními malbami. Muzeum se nachází se asi 300 metrů od původní jeskyně a slouží jako náhradní prostory za originál. 
Hlavním lákadlem muzea je tzv. neojeskyně (Neocueva). Návštěvník do ní vstupuje postranním vchodem.  Pomocí virtuálních projekcí je už u vchodu návštěvník vtažen do života pravěkého člověka. Stává se svědkem lovu, sběru potravy, vyrábí pravěké nástroje. Spatří i kostru medvědice, která se svým mládětem nepřežila zimu.  

Další prostor předsálí neojeskyně představuje uměleckou dílnu, kde se zobrazuje představa současných odborníků, jakou technikou vznikaly slavné malby. Návštěvník se zde dozví informace o tehdejších malířských technikách i používaných materiálech.
Vlastní neojeskyně (Neocueva) je vyvrcholím prohlídky a je zcela dokonalou kopií originálu. Tvůrci Matilde Muzquizová a Pedro Saura v těchto prostorách pracovali celé tři roky. Milimetr po milimetru vytvořili se stejnými materiály jako dávní umělci ony dnes tak obdivované skalní kresby bizonů, koňů či laní.  
 
Pokud se o jeskyních budete chtít  dozvědět ještě více, nevynechejte stálou výstavní část pod jménem  Za časů Altamiry. Nabízí přes 400 exponátů pocházejících ze starší doby kamenné spolu s multimediálními prezentacemi, animacemi a celou řadou interaktivních programů.  
 
--------------------------------------------------------------------------
Muzeum Altamira je otevřeno v červnu až září od úterý do soboty od 9.30 do 19.30, v neděli a o svátcích do 15.00; v říjnu až květnu od úterý do soboty od 9.30 do 17.00, v neděli a o svátcích do 15.00. Zavřeno v pondělí a v některé svátky31.12., vstupné je okolo 3 EUR a nezruinuje tedy ani rodiny. Navíc v sobotu odpoledne a v neděli je vstup zdarma. 
zdroj informací: www.Spanelsko.info